Jaký je smysl života? Být šťastný a užitečný.
Dostal jsem velkou chuť říct světu o mých cestách do Tanzanie a výsledkem je ekniha
„Dobrovolníkem v Africe – Dvakrát v Tanzanii“.
Pokud si chcete přečíst, jak jsem se měl a jak jsem prožíval své dobrovolnické cesty, podívejte se na ukázky z knihy a pak, podle chuti, můžete zakoupit knihu v některém elektronickém knihkupectví.
Mé dílko určitě není návodem pro pobyt dobrovolníka v Africe, přesto bych dvě rady před případnou cestou měl.
Hlavní věcí musí být opravdová chuť někam jet a pomáhat. Uvědomte si, že vás to stojí peníze, ale není to dovolená. Také vězte, že v cizích krajích se problémy řeší hůř a každý nebude přátelský, i když vy jste přijeli pomáhat a s dobrým úmyslem. Dobrovolník není chráněný druh.
Mým druhým doporučením je pečlivý výběr organizace, se kterou chcete vyjet za hranice všedních dní a za určitě nevšedními zážitky. Je to velmi důležitá věc.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Já vybíral dlouho a povedlo se. Občanské sdružení Bez mámy (bezmamy.cz) posílá všechny darované peníze do Tanzanie, a to se mi líbí. Je pravda, že já byl u sdružení asi poslední dobrovolník s chabou znalostí angličtiny a byl jsem ještě „na volné noze“.
V současnosti už jezdí dobrovolníci dobře znalí jazyka a každý má své domluvené úkoly podle svých schopností, chutí, ale i potřeb sdružení. Práce je tam dost, vždy se dá najít pro dobrovolníka vhodná činnost.
A lidé se vracejí znovu pomáhat, školy vzkvétají, školáci chodí do škol, sirotčince rostou. Je vidět, že sdružení dělá svou práci dobře.
O tom všem jsem se pokusil napsat při každodenních zápisech do mých afrických deníčků. Nepovedlo se to tak, jak bych si přál, ale nechtěl jsem své okamžité nápady příliš upravovat, proto vám dávám své zápisky k nahlédnutí téměř v originále. Nu což, ještě pár výjezdů, třeba se to naučím, a to pak bude počteníčko.
Pro jistotu jsem přidal velké množství fotografií, které určitě řeknou hodně z toho, co já popsat nedokázal.
Už teď, v mých literárních začátcích, bych byl rád, kdyby vás mé dílko navnadilo na podobnou cestu, na prospěšnou akci, která někomu pomůže a vám dozajista změní pohled na svět.
Pomáhat druhým je fajn, a když k tomu částečně vstřebáte tanzanský pohodový a bezstarostný pohled na svět i čas, tak se vám bude po Africe stýskat. Přidejte si k tomu hvězdami zářící noční oblohu, prostou jakéhokoliv světelného smogu, přidejte také jako ty hvězdy zářící dětské oči po obdarování obyčejným bublifukem, a už znovu balíte kufry. Stojí to za to a budete také zářit.
Varování:
V mých denících jsem si pro sebe zapisoval i smajlíky. Často řekly víc, než můj zápis, nebo také zlehčily mé „vytahování“. Na radu vydavatele smajlíci v knize nejsou a možná se vám tedy bude občas zdát, že se vytahuji, že přeháním, plácám nesmysly. Možná ano, ale možná tam chybí právě ten smajlík.
Nedejte se zmást, ať tam smajlík je nebo ne, lépe bych to stejně nenapsal 
.
-------------------------------------------------------------------------------------
Přepis deníků jsem vydal také proto, abych měl dobře uchovanou vzpomínku na opravdu silné zážitky a v neposlední řadě proto, aby mé dcery mohly svým dětem ukázat, co dělal a jak smýšlel jejich táta. Ješitný mužský se nezapře.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mé cesty do Tanzanie pro mě byly určitě výhrou i ve směru duchovním. Zážitky v tomto směru jsem měl i dříve, ale to, co jsem zažil na druhé cestě u jezera Rukwa, to bylo něco tak neskutečného, že jsem tomu ani nemohl uvěřit. V mém dílku jsem to popsal, jak jen to šlo nejlépe. Tuto krátkou pasáž jsem i několikrát přepisoval a stejně jsem nedokázal mé pocity a rozpoložení lépe popsat. Dám do ukázek alespoň pár vět.
------------------------------------- ------------------------------------------
Promiňte, stránky dále výrazně neupravuji. Pouze občasně měním fotky.
